Ženské časopisy

Když se mluví o ženských časopisech, nasadí většinou řečník lehce výsměšný tón a často opakuje slova banální, triviální apod. Ženské časopisy jsou však jedním z mála míst, kde se problémy žen berou vážně. Otevřeně a zevrubně se zde informuje o hormonální antikoncepci a rakovině prsu, novelizaci pracovního práva a o tom, jak se dotkne těhotných žen a rodičů na rodičovské dovolené, co dělat a na koho se obrátit, když se kamarádka stane obětí domácího násilí, jak se bránit sexuálnímu obtěžování nebo jak se asertivně domáhat vyššího platu. Žádné z těchto témat nezaplňuje první stránky novin nebo hlavní vysílací čas televize. Pokud se o něm píše, pak jsou články pečlivě skryté vzadu v šesté příloze novin. Pro ženy tedy představují ženské časopisy autoritu, která jim nejen pomáhá a baví je, ale která jim na každé stránce říká — jste důležité a vaše strachy a problémy jsou legitimní, pojďme je společně řešit.

V takto blízkém a důvěrném tónu je ale skryta léčka. Všechny texty o úspěšných ženách jsou podlamovány obrazy krasavic. Je těžké, ne–li nemožné nevnímat časopis jako ucelené poselství, kterým se ženám říká „takové byste měly být“. Nejen úspěšné v zaměstnání, jako matky, partnerky, ale ještě k tomu — krásné. Obrazy modelek a hereček jsou na titulních stránkách, na reklamních fotografiích uvnitř čísla i jako obrazový doprovod k redakčním článkům.

Ženské časopisy promlouvají ke své čtenářce — emancipované ženě ctižádostivým, individualistickým a sebevědomým tónem: každá žena může získat „krásu“, když bude tvrdě pracovat („získejte tělo, jaké si zasloužíte“, „úžasná postava nepřichází bez námahy“), vyvolávají v nich podnikatelského ducha („vytěžte maximum ze svého přirozeného majetku“), stejně tak jako pocit absolutní zodpovědnosti za rozměry svého těla a stárnutí („podoba vašeho těla leží jen a jen ve vašich rukách“, „vrásky na vaší tváři jsou teď ve vaší moci“). Když se čtenářka nebude podobat modelce z obrázku, je to jen a jen její chyba. Vždyť časopis jí k tomu nabízí podrobný návod včetně konkrétních značek přípravků, které ji ke kráse dovedou. Ženský časopis je tak místem, skrze které se ženy dovídají, co to znamená být krásné, a zároveň tu dostávají podrobný návod, jak „krásy“ dosáhnout: jak se líčit, oblékat, hubnout.

Časopisy jsou životně závislé na příjmech z inzerce, a tak je počet reklam v ženských časopisech obrovský. Reklamy nabízejí v drtivé většině přípravky k péči o tělo, ať už jde o kosmetiku nebo preparáty na hubnutí. Dokonalé tváře a těla modelek vedle krabičky krému nám sugerují, že právě takové budeme, když si tu zázračnou mast také opatříme. Zákeřnější než inzeráty jsou ale na první pohled čistě informativní redakční články. Aby inzerenti neodstoupili od svých zakázek, musí i obsah redakčních článků odpovídat potřebám inzerentů. Nelze tedy očekávat článek o kráse šedivých vlasů v časopise, jemuž plynou zisky z reklamy na barvy na vlasy, článek o přirozené kráse ženského obličeje v časopise, který je závislý na penězích od kosmetických koncernů, nebo články, které by obdivně psaly o plných ženských tvarech, když časopis dlouhodobě financují výrobci tabletek na hubnutí. Žena, která si kupuje výrobek na doporučení časopisu, platí za privilegium, že je klamaná dvěma zdroji.

Další past představuje manipulace s fotografiemi. Obraz má v naší kultuře takovou sílu, že mu věříme, ačkoli víme, jak snadné je upravovat a měnit fotografii k nepoznání. Obrázky modelek se upravují zcela běžně: zeštíhlují a protahují se kontury jejich těl, jejich tváře jsou vyhlazovány a oči se počítačově rozjasňují. Cenzura ženského těla tak probíhá hned nadvakrát. V prvním stupni jsou vybrány jen „krásné“ modelky, jejichž tělesným rozměrům se blíží pouze asi 5 až 10 procent ženské populace, v druhém stupni i tato „dokonalá“ těla upraví počítač do podoby, jakou na ulici nikdy nepotkáte. Je–li v časopise vyfotografována známá starší žena, jsou vrásky na jejích tvářích vyhlazeny tak dokonale, že byste jí hádali o patnáct let míň.

Tento problém není triviální, a to nejen proto, že cenzura se neslučuje s hodnotami naší kultury. Cenzurování skutečné podoby ženského těla má politický dopad — představte si, že by se třeba běžně zesvětlovaly všechny pozitivy s fotografiemi lidí černé pleti. Taková manipulace je naprosto nepřijatelná. Manipulace s obrazem mužského těla je naopak zbytečná. Fotografie obtloustlého, plešatého šedesátníka, jenž proslul coby vlivný finančník, prozrazuje jeho moc, blahobyt a sebevědomí. Mužům a ženám se měří dvojím loktem: Zatímco u muže je zralost součástí jeho moci, u ženy je stárnutí kaz, vada, které se musí stůj co stůj vyhnout.

Ženy samozřejmě nevpadají do světa časopisů a kultury krásy až v dospělém věku. Vydavatelství přinášejí i časopisy pro dívky, a to ještě v předpubertálním věku. Model je naprosto identický: Dívky si přečtou rady sexuologa a psycholožky, co s první menstruací, se vztahy s rodiči, jak se chránit při sexuálním styku. Dopisy čtenářek jim dají najevo, že se svými problémy nejsou samy a že nejsou nijak nenormální. Zvláště o sexu se tu mluví tak otevřeně a osvíceně jako snad nikde. Dívka, jejíž rodiče a učitelé se zdráhají o věcech sexu mluvit, má ve svém časopise rádce, či spíše rádkyni, na niž se může s důvěrou obrátit. Podle výzkumů také dívky mrzí a znejisťuje, když „jejich“ časopisy, jež jsou pro ně nedílnou součástí vlastní identity, ostatní zesměšňují. Už mladým dívkám dává společnost zakusit, že cokoli spojovaného s ženstvím má nádech podřadnosti.

Ovšem i dívčí časopisy připravují své čtenářky na svět mýtu krásy, i jim jsou předkládány konkrétní módní značky oblečení i kosmetiky, a co víc, i jim se jako rolový model prezentují vyzáblá těla modelek a stránky zaplňují jídelníčky pokrmů na hubnutí. Letní číslo časopisu pro dvanáctiletá děvčata píše: „V těchto úžasných šatech od XY můžeš se svojí kamarádkou vyrazit na letní procházku městem. Ve velkém parnu si můžeš dát i zmrzlinu, protentokrát se ti tvůj hříšek odpustí.“ Jídlo je hřích a po dobrém jídle přichází pocit viny. Toto sdělení má zásadní důležitost pro sebepojetí každé západní ženy — a to od útlého věku, kdy tělo ještě nezbytně potřebuje živiny pro zdravý růst a vývin.