Dietami a hladem však týrání ženského těla nekončí. Imperativ „dokonalé krásy“ přispěl k rozmachu estetických operací, jež se staly v USA v 80. letech nejrychleji rostoucím odvětvím medicíny. Do konce 80. let se podrobilo estetické operaci přes 2 miliony Američanů (z toho 87 % žen), na začátku 21. století jejich počet čtyřnásobně vzrostl. Počet operací každým rokem roste také v České republice, na jedné z větších klinik, jakou je klinika v Praze v Emauzích, je prováděno více než 1200 zákroků ročně.
Lákavé inzeráty, jež je možno ve stále větším počtu nalézt i v českých a slovenských edicích časopisů pro ženy, slibují „napravit to, čím vás příroda neobdařila“, slibují dokonalou kontrolu nad vlastním tělem — cokoli můžete přetvořit. Zamlčují však závažná poškození zdraví, k nimž může během zákroku dojít. Estetické operace představují vážné zásahy do organismu a obvykle si vyžadují dlouhé období rekonvalescence s hrozícím rizikem postoperačních komplikací. Jen pro ilustraci: estetické operace běžně způsobují nervovou paralýzu, infekci, vředy, odumírání kůže, jizvy a pooperační deprese. Je na místě ptát se, zda toto odvětví patří ještě vůbec do medicíny, neboť není jisté, nakolik se lékaři v něm působící řídí Hippokratovou přísahou.
Naprosto zdravá ženská těla jsou „léčena“, protože jsou „nemocná“ ženským tukem, malými prsy nebo vráskami v obličeji. Všechny ženy jsou potenciální chodící pacientky a „nemoc“ hrozí propuknout každým rokem. V 19. století byly všechny ženy nemocné hysterií nebo menstruací, dnes jsou nemocné stárnutím a nedostatkem „krásy“.
„Zrcadlo, zrcadlo, řekni...“ Při pohledu do zrcadla trpí většina žen pocitem sebenenávisti, cítí se zle ve svém vlastním těle. Imperativ mýtu krásy odebírá ženám fyzické i duševní síly, jimiž by mohly vládnout, když už dosáhly nejen volebního práva, možnosti studovat na univerzitách, ale i významných pozic ve světě práce a financí. Je přitom jedno, jestli se ženy líčí, nebo ne, jestli se oblékají podle módy, nebo dlouhé roky nosí své oblíbené šaty, jestli přibírají, nebo hubnou, jestli podstoupí operaci, nebo se jí v žádném případě nepodvolí. Zásadním problémem je nemožnost volby. Dokud se bude komentovat vzhled žen způsobem, který diskredituje to, co říkají — a je jedno, jestli budou označeny za „škaredé, které si něco kompenzují“, nebo za „prostoduché krasotinky“ —, do té doby bude ženská emancipace nedokončená.
