ruzovyamodrysvet.sk

Směrnice pro nesexistické vyjadřování

S jazykem lze zacházet mnohem kreativněji, než jak doposud činíme. Jazyk má sloužit nám, ne my jemu. Není důvod nepoužít v ženském tvaru výraz garant, koordinátor, host a další. Jde o to, rozbít jednotu mužských tvarů, užívaných všude tam, kde se jedná o něco důležitého. Jde o to, konečně ´zalidnit´ jazyk ženami i jinými, než biologickými, předvést jejich společenský přínos v celém spektru domén, do kterých - s výjimkou české mluvnice – začaly vstupovat sice teprve před sto lety, avšak mezitím dosáhly a dosahují významných úspěchů.

• Uvádíme tvary obojího rodu tam, kde mají označovat ženy i muže: Vážené kolegyně a kolegové; vystoupení zahraničních odbornic a odborníků atd. Tuto praxi střídáme s dalšími variantami - viz níže.
• Užíváme ženské tvary názvů osob a profesí tam, kde se jedná o ženu: děkuji hlavní koordinátorce projektu, kterou je paní XY.
• Oblíbený výraz žena/ženy nahrazujeme názvy podle profesí a pozic: odbornice, kolegyně, pracovnice, manažerka. (Výraz žena neznačí nic jiného než pohlavnost, ale my potřebujeme uspět také na trhu práce.)
• Odbornice, která sama sebe nazývá mužským tvarem ekonom, právník, lékař aj. dává vědomě či podvědomě najevo, že mužský jazykový tvar (a mužský výkon) je pro ni prestižnější. 
• Vhodné je užívat slovesná adjektiva a obourodé názvy osob: referující, studující, vyučující.
• Zařadíme též názvy, abstrahující od biologického rodu: osoba, osobnost, pracovní síla.
• Redukujeme názvy neživých subjektů mužského rodu, jež zároveň mohou evokovat asociaci s mužem v roli výsadního činitele: zřizovatelská instituce místo zřizovatel, podnik místo zaměstnavatel. Dobře může znít větná shoda: Tato instituce je poskytovatelkou …
• Pokud některé označení zní ´divně´, jak např. tvrdí některé kolegyně o názvu vědkyně, je třeba používat je, aby si na ně mluvčí i veřejnost zvykli. Na příponu –yně jsme ostatně zvyklé od ministryně a kolegyně; proč nevytvořit pojem lídryně?
• Zdrobněliny nejsou vždy projevem náklonnosti. Mohou signalizovat dominanci nad označovanou osobou. V pořadu Sama doma byla odbornice na aranžování květin pochválena za výkon Maruško, tak za to určitě dostaneš od paní učitelky jedničku. I když šlo o studentku odborné školy, nebylo namístě ani tykání, ani zdrobnělina (o celkovém přístupu nemluvíc).
• Pořadí pohlaví ve víceslovných názvech osob je vhodné střídat: ženy a muži, muži a ženy.
• Příjmení zahraničních i českých ženských osobností uvádějme v nepočeštěném, tudíž nepřechýleném tvaru. Některé představitelky vědy, politiky, umění apod. si počešťování výslovně nepřejí, ať již z důvodu funkce příjmení jako ´firemní značky´, nebo kvůli dohledatelnosti v internetu (Inge Ottová je ve skutečnosti Ottová nebo Ott? Nebo snad Otta? Otte? Otto? Ottova?). 
• Česká mluvnice nedovoluje uplatnit rovnost pohlaví beze zbytku na úrovni morfologie: srv. referující mluvili. Každý jazyk řeší zviditelňování žen po svém. Genderově korektní vyjadřování je ale možné a žádoucí a velmi zásadně ovlivňuje společenské uznání žen.

Viac materiálov od českej lingvistky Jany Valdrovej nájdete v rubrike Semináre a prednášky.